Od té doby, co se Janička narodila, jakoby se něco stalo s jejími rodiči. Neshody nakonec vyústily v odchod mamky s Janičkou ze společné domácnosti. Jenže kam se vrtnout? U rodičů pochopení žádné, a tak nezbyl nikdo jiný, než kamarádky.Krátce po nastěhování k první kamarádce Janička onemocněla a ne a ne se zbavit rýmy a kašle. Když onemocnělo kamarádce její dítě, byla Janičky mamka požádána, aby řešila svou bytovou situaci jiným způsobem. A tak přišla na řadu kamarádka druhá. Jenže ta bydlela v chladném a vlhkém bytě, neměla sice vlastní dítě, ale velkého psa. Janičce pobyt v novém prostředí příliš nesvědčil a opět se zhoršily příznaky rýmy a kašle. Jelikož druhá kamarádka mamky bydlela na opačném konci města, bylo nutno změnit lékaře. A koloběh nemocí se dále roztáčel.

Když se to dověděli rodiče mamky, nabídli, že si vezmou chvilku Janičku k sobě, alespoň do doby, než bude vyřešena otázka bydlení. V té době byly Janičce již dva roky.

Na Janiččinu mamku se brzy usmálo štěstí a podařilo se jí sehnat podnájem. Malý, ale suchý a teplý byt. V té době navštívila babička s Janičkou další ordinaci a pro opětnou diagnózu rýma a kašel s teplotou dostala další sirup na kašel a nosní kapky. Mamka se rozhodla vzít si Janičku raději k sobě.

Na kontrolu šly s Janičkou již v místě nového bydliště. Protože jí začalo bolet ouško, šly nejdříve na ORL. Nález byl hodnocen jako negativní. Protože přetrvávaly teploty kolem 38,5 st., dostavily se na vyšetření k nejbližšímu praktickému dětskému lékaři. Dětská lékařka opět vyšetřila Janičce oba zevní zvukovody a provedla vyšetření CRP. Jelikož vyšetření oušek se nezdálo paní doktorce normální a hodnota CRP byla 50 mg/l (norma do 8 mg/l), byly odeslány opět na ušní ambulanci. Tam byla provedena paracentéza (propíchnutí) obou bubínků, jinak nebyla léčba upravena, tj. antibiotika nasazena ještě nebyla.

Druhý den po zákroku vzestup teploty na 40 st., proto opět vyšetřena dětskou lékařkou, která provedla i kontrolní CRP, tentokráte již s hodnotou 160 mg/l. Vzhledem k nálezu byla Janička odeslána k hospitalizaci s diagnózou oboustranný hnisavý zánět středouší s podezřením na šíření zánětu mimo oblast středního ucha. V nemocnici byla zahájena nitrožilní aplikace antibiotik (Augmentin), po dvou dnech kleslo CRP na 109 mg/l, po dalších 2 dnech na 40 mg/l. Při této hodnotě a celkově dobrém klinickém stavu byla Janička propuštěna do domácího ošetřování, antibiotika byla podávána již v sirupové formě.

Po dalších pěti dnech byla provedena kontrola u dětské lékařky, v té době se již Janička cítila zdravá, kontrolní hodnota CRP byla již měně než 8 mg/l, tedy zcela v normě.

Závěr: V našem příběhu měla Janička možná i trochu štěstí, že při svém putování narazila na dětskou lékařku, která vlastnila jednoduchý CRP přístroj, který je schopen zjišťovat úroveň rozvoje hnisavého zánětu. Možná i díky tomu byla Janička včas odeslána k intenzivní léčbě a pravděpodobně se tak i podařilo zabránit rozvoji dalších zánětlivých komplikací, především přestupu infekce směrem k centrálnímu nervovému systému.