Jirka byl programátorem v jedné z prosperujících IT firem. Již asi půl roku ho trápily bolesti hlavy, které byly v některých okamžicích až nesnesitelné. Lékaře se však podvědomě bál. Naposledy ho navštívil v 15 letech a to kvůli očkování proti tetanu. Ještě 3 dny nemohl delší dobu sedět, jak ho ta injekce bolela. Tato nepříjemná vzpomínka ho vedla k tomu, že se začal lékařům vyhýbat. A to i přesto, že s lékaři měl dlouhodobé zkušenosti. Už od dětství trpěl na atopický ekzém. Občasnou chřipku léčil sám, ekzém se již několik let neozval, a tak se jeho hlavním zájmem staly počítače. V práci byl úspěšný, ale kvůli bolestem hlavy se před ním začala kupit nedodělaná práce. Na radu kamarádů se nakonec rozhodl, že lékaře skutečně navštíví.Jednoho podzimního dopoledne se vypravil na polikliniku, aby se nechal neurologicky vyšetřit. Bloumal po chodbách a snažil se vyznat v orientačních cedulích. Jak tak jde dlouhou chodbou a za chůze se snaží rozluštit ceduli na stěně, najednou rána. Má pocit, že ho někdo praštil tvrdým tupým předmětem do hlavy. Když se po chvilce vzpamatoval, uviděl mladou ženu, jak se slzami v očím sbírá ze země své rozbité brýle. S ženami měl minimum zkušeností, a tak chvilku omluvně koktal. Došlo mu, že díky nepozornosti vrazil do této ženy a ještě jí nejspíše rozbil brýle. Žena se na něho chvíli plačky dívala a pak se najednou pousmála.

Dál už to bylo jako z románu. Jirka koupil Jitce, tak se mladá žena jmenovala, nové brýle a po roce známosti se vzali. Paradoxem je, že v tom zmatku kolem jejich prvního střetu úplně zapomněl na vyšetření a hlavně, bolesti hlavy, jako mávnutím kouzelného proutku, zmizely. Po dalším roce se jim narodil malý Jiřík. Těhotenství i porod proběhlo v pořádku, a když si Jirka přivezl Jitku i s malým Jiříkem domů, nebylo v okolí šťastnějších lidí.

Když se Jiříkovi blížil třetí měsíc života, idylka jakoby skončila, Jiřík začal být plačtivý, v noci přestal spát. Když už to trvalo třetí den, přidala se rýma a v noci naměřili teplotu téměř 38 st., Jirka s Jitkou se rozhodli, že zajdou k dětské lékařce. Ta Jiříka vyšetřila a vyslovila podezření na zánět středouší. Protože byl Jiřík ještě hodně malý, byli odesláni raději ještě na ORL vyšetření. Odpoledne se vrátili do ordinace dětské lékařky, neboť ORL vyšetření zánět středouší nepotvrdilo. Ještě v ordinaci se podařilo zachytit moč, ve které byl zjištěn slabý zánětlivý nález. Dětská lékařka dále provedla vyšetření z kapky krve, tzv. CRP s výsledkem 106 mg/l. Jelikož se jedná o zánětlivý parametr, kdy jeho normální hodnota nemá přesáhnout 8 mg/l, rozhodla se lékařka odeslat Jiříka raději do nemocnice s podezřením na počínající zánět v oblasti ledvin.

V nemocnici byla tato diagnóza potvrzena a Jiřík dostal injekční antibiotika. Při dalších vyšetřeních bylo zjištěno, že má tzv. vesicoureterální reflex, což znamená, že se mu moč vrací spontálně z močového měchýře močovodem zpět do ledviny, tedy že vlastně část moči stále zůstává v močových cestách. To byla také jedna z příčin vzniku zánětu v oblasti ledviny. Jiřík byl předán do dalšího sledování do nefrologické ambulance a byla mu nasazena patřičná léčba.

Závěr: Díky přístroji CRP se podařilo stanovit diagnosu již brzy od prvních příznaků. Pokud by nebylo provedeno vyšetření CRP přímo v ordinaci, asi by došlo k delší prodlevě, než by byly známy výsledky běžných vyšetření z laboratoře. Jiřík tak mohl mít i trvalé následky do konce života. Takhle má stále ještě šanci, že se úplně uzdraví. Další důležitou skutečností byla i zpět získaná důvěra v lékaře u jeho tatínka, který záhy absolvoval podrobné vyšetření pro opět se vyskytnuté bolesti hlavy.