Zdeňka chodila již do 2. ročníku jednoho z Pražských gymnázií. Přestože bydlela na předměstí Prahy, znamenalo to pro ni denně vstávat ráno před šestou hodinou. Často se nestihla ani nasnídat, jen aby stihla dorazit do školy včas. 2. ročník byl pro ni ale specifický. Jejich třída dostala za úkol uspořádat pro maturanty ples a připravit předtančení. Celá třída tím žila již od začátku ročníku, se spolužačkami absolvovala do jisté míry souboj o spolužáky. Zdeňce se nakonec nějak podařilo pro předtančení „ulovit” fešáka třídy Martina. Druhý ročník studia tak pro Zdeňku dostal i jiný nádech. Strašně se na předtančení těšila. Vždyť měla krátce po tanečních, které absolvovala o prázdninách po 1. ročníku, a nyní měla možnost předvést, co se naučila.Na podzim vše začalo. Výběr hudby, první taneční kroky. Více než na ustrojení často Zdeňka myslela na okamžik, kdy ji Martin uchopí do náručí a předvedou spolu taneční kreace. Jenže rána začala být chladná, autobus stále ještě nevytopený. Výsledek na sebe nechal dlouho čekat. Zdeňka začala postupně kašlat, objevila se i rýma. Její mamka se na ni dokonce již několikrát zlobila, že vstává na poslední chvíli.
Jednoho večera mamka marně volala Zdeňku k večeři. Když přišla do jejího pokojíčku, našla Zdeňku jak spí a pod hlavou má otevřenou učebnici. Sáhla jí na čelo a lekla se. Bylo celé rozpálené. Zdeňku vzbudila a změřili teplotu, ta se blížila 39 st. Mamka už byla na nemoci své dcery zvyklá, podala jí 2 Paraleny a poslal ji spát. Než šla sama spát, několikrát se byla na Zdeňku podívat. Zneklidňovalo jí, když viděla, jak ze spaní kašle, nicméně se jí zdálo, že teplota klesla. Ráno to ale bylo opět 39 st., proto zavolali Zdenčině dětské lékařce a požádali ji o návštěvu.
Po poledni dětská lékařka skutečně dorazila a Zdeňku podrobně vyšetřila. Protože se jí nezdál poslechový nález na plicích, předepsala Zdeňce antibiotika - Ospamox. Zdeňka jen těžce nesla, že musí zůstat doma, co když si Martin najde jinou tanečnici? Ztratila zcela chuť k jídlu, jen se občas napila, aby udělala mamce radost. Ta byla značně zneklidněna, a to i proto, že teploty se držely stále jen kousek pod hodnotou 39 st. Když už to trvalo 3 dny, rozhodla se mamka Zdeňky zavolat opět paní doktorce. Po dohodě vzal otec Zdeňky auto a dovezl svou dceru k vyšetření do ambulance.
Lékařka Zdeňku vyšetřovala a konstatovala, že se její zdravotní stav skutečně spíše zhoršil. Nelíbil se jí ani poslechový nález na plicích, ani celkový stav výživy, situaci hodnotila jako lehký stupeň dehydratace. Dětská lékařka provedla pro zjištění míry akutního zánětu jednoduché vyšetření z kapky krve, tzv. CRP, s hodnotou 136 mg/l (norma do 8 mg/l). Právě hodnota CRP a celkový stav Zdeňky nakonec vedl lékařku k doporučení hospitalizace.
Tam Zdeňka nakonec strávila celkem 10 dní, dostávala injekční antibiotika - Augmentin, protože na rentgenu zjistili rozsáhlý zánět v oblasti levé plíce s jejím částečným kolapsem. I přes intenzivní léčbu se poslechový nález upravoval jen velmi pomalu, stejně jako rentgenový nález. Zajímavý byl pokles hodnot výše uvedeného parametru zánětu - CRP, ten klesal z původní hodnoty 155 mg/l při přijetí, ma polovinu již 2. den, pátý den již byla hodnota 31 mg/l a 9.den, tedy den před propuštěním již byla hodnota prakticky v normě - 8 mg/l. Ve stejnou chvíli byla sedimentace ještě 17/58.
Po dvou týdnech rekonvalescence doma se Zdeňka konečně dočkala. Už se cítila docela dobře, tak ji lékařka pustila do školy. Plná očekávání vstoupila do třídy, vždyť tam nebyla skoro měsíc. Již ve dveřích ji však Martin vítal slovy, kdeže se to flákala, že mají co dohánět. Trochu se pootočila a zamáčkla slzičku dojetí.
Závěr: Vzhledem k tomu, že se ordinace dětské lékařky nachází na okraji Prahy, kde je špatná dostupnost laboratoře, využívá relativně často vyšetření CRP přímo v ordinaci. Z příkladu Zdeňky je patrné, jak zjištění vysoké hodnoty CRP může usnadnit rozhodování o nutnosti případné hospitalizace, které bylo vzhledem k rozsahu nálezu a klinickému stavu pacientky plně indikované.
